|
Prohlášení z Interlakenu
19. února 2010
Neoficiální překlad z anglického a francouzského znění Prohlášení z Interlakenu pořídila Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva.
Konference na vysoké úrovni, konaná v Interlakenu ve dnech 18. a 19. února 2010 z popudu švýcarského předsednictví Výboru ministrů Rady Evropy („Konference“):
Vyjadřujíc pevnou oddanost smluvních států Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“) a Evropskému soudu pro lidská práva („Soud“);
Uznávajíc výjimečný přínos Soudu ochraně lidských práv v Evropě;
Připomínajíc vzájemnou závislost mezi kontrolních mechanismem Úmluvy a ostatními činnostmi Rady Evropy v oblasti lidských práv, právního státu a demokracie;
Vítajíc vstup v platnost Protokolu č. 14 k Úmluvě dne 1. června 2010;
Zaznamenávajíc s uspokojením vstup v platnost Lisabonské smlouvy, která počítá s přistoupením Evropské unie k Úmluvě;
Zdůrazňujíc subsidiární povahu kontrolního mechanismu zavedeného Úmluvou a zejména zásadní úlohu, kterou vnitrostátní orgány, tedy vlády, soudy a parlamenty, musí sehrávat při záruce a ochraně lidských práv na vnitrostátní úrovni;
Zaznamenávajíc s hlubokým znepokojením, že se počet individuálních stížností podaných k Soudu a rozdíl mezi podanými stížnostmi a vyřízenými stížnostmi nepřestávají zvyšovat;
Majíc na zřeteli, že tato situace vážně poškozuje efektivitu a důvěryhodnost Úmluvy a jejího kontrolního mechanismu a že ohrožuje kvalitu a soudržnost judikatury, jakož i autoritu Soudu;
Přesvědčena, že nad rámec již uskutečněných nebo zamýšlených zlepšení jsou nezbytná a naléhavá další opatření s cílem:
i. dospět k rovnováze mezi počtem rozsudků a rozhodnutí vydaných Soudem a počtem podaných stížností;
ii. umožnit Soudu snížit počet nevyřízených věcí a rozhodovat v přiměřených lhůtách o nových věcech, zejména pokud jde o vážná porušení lidských práv;
iii. zajistit úplný a rychlý výkon rozsudků Soudu, jakož i efektivitu dohledu Výboru ministrů nad výkonem;
Majíc na zřeteli, že toto Prohlášení usiluje o stanovení cestovní mapy pro reformní proces směřující k dlouhodobé efektivnosti systému Úmluvy;
Konference
(1) Znovu potvrzuje oddanost smluvních států Úmluvy právu individuální stížnosti;
(2) Opakuje povinnost smluvních států zajistit na vnitrostátní úrovni úplnou ochranu práv a svobod zaručených Úmluvou a vyzývá k posílení zásady subsidiarity;
(3) Zdůrazňuje, že tato zásada zahrnuje odpovědnost dělenou mezi smluvní státy a Soud;
(4) Zdůrazňuje důležitost zajištění srozumitelnosti a soudržnosti judikatury Soudu a vyzývá zvláště k jednotnému a přísnému používání kritérií týkajících se přijatelnosti a příslušnosti Soudu;
(5) Vyzývá Soud, aby v nejširší možné míře využíval procesní nástroje a zdroje, které má k dispozici;
(6) Zdůrazňuje nezbytnost přijetí opatření způsobilých snížit počet zjevně nepřijatelných stížností, nezbytnost účinné filtrace těchto stížností, jakož i nezbytnost nalézt řešení pro vyřizování opakovaných stížností;
(7) Zdůrazňuje nezbytnost úplného, efektivního a rychlého výkonu pravomocných rozsudků Soudu;
(8) Znovu potvrzuje nezbytnost zachovat nezávislost soudců a chránit nestrannost a kvalitu Soudu;
(9) Vyzývá ke zlepšení efektivnosti systému dohledu nad výkonem rozsudků Soudu;
(10) Zdůrazňuje nezbytnost zjednodušit postup vedoucí ke změně ustanovení Úmluvy, která jsou organizační povahy;
(11) Přijímá následující Akční plán jako nástroj politického usměrnění postupu směřujícího k dlouhodobé efektivnosti systému Úmluvy.
Akční plán A. Právo individuální stížnosti
1. Konference znovu potvrzuje zásadní důležitost práva individuální stížnosti jako úhelného kamene smluvního systému zaručujícího, že tvrzená porušení, která nebyla účinně vyřízena vnitrostátními orgány, mohou být předložena Soudu.
2. S ohledem na vysoký počet nepřijatelných stížností Konference vyzývá Výbor ministrů, aby uvážil opatření, která by umožnila Soudu se soustředit na svoji základní úlohu záruky lidských práv a vyřizovat s požadovanou rychlostí odůvodněné případy a zejména tvrzení o vážných porušeních lidských práv.
3. V oblasti přístupu k Soudu Konference žádá Výbor ministrů, aby přezkoumal jakékoli dodatečné opatření způsobilé přispět k řádnému výkonu spravedlnosti a zejména podmínky, za kterých by bylo možno uvažovat o zavedení nových procesních pravidel nebo praxe, aniž by však odrazovaly podávání odůvodněných stížností.
B. Provádění Úmluvy na vnitrostátní úrovni
4. Konference připomíná prvotní odpovědnost smluvních států zaručit používání a provádění Úmluvy a v důsledku toho vyzývá smluvní státy, aby se zavázaly:
a) pokračovat v posilování, případně ve spolupráci s vnitrostátními institucemi lidských práv a jinými orgány, vědomí vnitrostátních orgánů o standardech Úmluvy a v zajištění jejich používání;
b) úplně vykonávat rozsudky Soudu zajištěním toho, že budou přijata opatření nezbytná k předcházení obdobným budoucím porušením;
c) zohledňovat vývoj judikatury Soudu, zejména za účelem zvážení důsledků, které vyplývají z rozsudku dospívajícího k závěru o porušení Úmluvy jiným smluvním státem, jestliže jejich právní řád nastoluje stejný zásadní problém;
d) zaručit, případně zavedením nových prostředků nápravy, ať už jsou specifické povahy nebo se jedná o obecný vnitrostátní prostředek nápravy, že každý, kdo hájitelným způsobem tvrdí, že jeho práva a svobody uznané Úmluvou byly porušeny, požívá účinného prostředku nápravy k vnitrostátnímu orgánu a případně odpovídající nápravy;
e) zvážit možnost stáže vnitrostátních soudců a případně jiných nezávislých právníků vysoké úrovně v kanceláři Soudu;
f) dbát na sledování provádění doporučení Výboru ministrů přijatých za účelem pomoci smluvním státům dodržovat jejich povinnosti.
5. Konference zdůrazňuje nezbytnost posílit a zlepšit zaměření a souhru jiných existujících mechanismů, činností a programů Rady Evropy, včetně použití článku 52 Úmluvy generálním tajemníkem.
C. Filtrace
6. Konference:
a) vyzývá smluvní státy a Soud, aby potenciálním stěžovatelům zajistili zpřístupnění objektivních a úplných informací týkajících se Úmluvy a judikatury Soudu, zejména o postupu podávání stížností a o kritériích přijatelnosti. Za tímto účelem by Výbor ministrů mohl přezkoumat úlohu informačních kanceláří Rady Evropy;
b) zdůrazňuje zájem na podrobném rozboru praxe Soudu týkající se stížností prohlášených za nepřijatelné;
c) doporučuje, pokud jde o filtrační mechanismy,
i. Soudu zavést v krátkodobém výhledu mechanismus v rámci stávajícího složení způsobilý zajistit účinnou filtraci;
ii. Výboru ministrů přezkoumat zavedení filtračního mechanismu v rámci Soudu jdoucího za řízení před samosoudcem a postup předpokládaný pod bodem i).
D. Opakované stížnosti
7. Konference:
a) vyzývá členské státy k:
i. podpoře, jestliže je to vhodné, v rámci záruk poskytovaných Soudem a v případě potřeby s jeho pomocí, uzavírání smírných urovnání a přijímání jednostranných prohlášení;
ii. spolupráci s Výborem ministrů po pravomocném pilotním rozsudku za účelem efektivního přijímání a provádění obecných opatření způsobilých účinně napravit strukturální problémy, které vyvolávají opakované případy;
b) zdůrazňuje nezbytnost, aby Soud zavedl jasné a předvídatelné standardy u tak zvaného řízení „pilotního rozsudku“ týkající se výběru stížností, sledovaného postupu a vyřizování odročených věcí a zhodnotil dopady použití tohoto a podobných řízení;
c) vyzývá Výbor ministrů k:i. přezkoumání možnosti svěřit opakované případy soudcům odpovědným za filtraci (viz výše C);
ii. zavedení kooperativního přístupu zahrnujícího veškeré relevantní součásti Rady Evropy za účelem předložení možných variant smluvnímu státu, po němž se požaduje náprava strukturálního problému zjištěného v rozsudku Soudu.
E. Soud
8. Zdůrazňujíc důležitost zachování nezávislosti soudců a ochrany nestrannosti a kvality Soudu, Konference vyzývá smluvní státy a Radu Evropy k:
a) zajištění, v případě potřeby zvýšením transparentnosti a kvality postupů výběru na vnitrostátní a evropské úrovni, aby kritéria Úmluvy týkající se podmínek výkonu funkce soudce Soudu, zejména znalosti v oblasti mezinárodního práva veřejného a vnitrostátních právních systémů, jakož i dobré znalosti alespoň jednoho úředního jazyka, byla plně dodržována. Nadto by jeho složení mělo Soudu umožnit disponovat nezbytnou praktickou právní zkušeností;
b) zaručit Soudu, v zájmu jeho efektivního fungování, nezbytnou správní samostatnost v rámci Rady Evropy.
9. Konference, berouc na vědomí rozdělení odpovědnosti mezi smluvní státy a Soud, vyzývá Soud, aby:
a) se vyvaroval opětovného přezkumu otázek skutkového stavu nebo vnitrostátního práva, které byly přezkoumány a rozhodnuty vnitrostátními orgány, v souladu s jeho judikaturou, podle které není soudem čtvrtého stupně;
b) používal jednotně a přísně kritéria týkající se přijatelnosti a své příslušnosti a plně zohledňoval svoji subsidiární úlohu při výkladu a používání Úmluvy;
c) dal plný účinek novému kritériu přijatelnosti, které je obsaženo v Protokolu č. 14, a zvážil další možnosti použití zásady de minimis non curat praetor. 10.
Za účelem zvýšení jeho efektivnosti Konference vyzývá Soud, aby pokračoval ve zlepšování své vnitřní struktury a pracovních metod a využíval, jak jen to je možné, procesních nástrojů a zdrojů, které má k dispozici. V tomto kontextu podporuje Soud, aby zejména:
a) využil možnosti požádat Výbor ministrů o snížení počtu soudců senátu na pět, předvídané Protokolem č. 14;
b) dále vedl svoji politiku určování priorit při vyřizování věcí a pokračoval ve svých rozsudcích v určování všech strukturálních problémů způsobilých vyvolat značný počet opakovaných stížností.
F. Dohled nad výkonem rozsudků
11. Konference zdůrazňuje, že je naléhavé, aby Výbor ministrů:
a) rozvinul prostředky umožňující učinit jeho dohled nad výkonem rozsudků Soudu efektivnějším a transparentnějším. Vyzývá jej v tomto ohledu k posílení tohoto dohledu přiznáním zvýšené priority a viditelnosti nejenom věcem vyžadujícím naléhavá individuální opatření, ale také věcem odhalujícím významné strukturální problémy, při zvláštní pozornosti věnované nezbytnosti zaručit účinné vnitrostátní prostředky nápravy;
b) znovu přezkoumal své pracovní metody a svá pravidla za účelem jejich lepšího přizpůsobení současné realitě a jejich vyšší efektivnosti vůči rozmanitosti řešených otázek.
G. Zjednodušený postup změny Úmluvy
12. Konference vyzývá Výbor ministrů, aby přezkoumal možnost zavést cestou revizního protokolu zjednodušený postup pro veškeré budoucí změny některých ustanovení Úmluvy, jež jsou organizační povahy. Zjednodušený postup by zejména mohl být uskutečněn cestou:
a) Statutu Soudu;
b) nového ustanovení Úmluvy obdobného ustanovení článku 41 písm. d) Statutu Rady Evropy.
Provádění
Za účelem provádění tohoto Akčního plánu Konference:
(1) vyzývá členské státy, Výbor ministrů, Soud a generálního tajemníka, aby naplnili Akční plán;
(2) vyzývá zvláště Výbor ministrů a smluvní státy, aby do hledání účinných prostředků k provádění Akčního plánu zahrnuly občanskou společnost;
(3) vyzývá smluvní státy, aby informovaly Výbor ministrů do konce roku 2011 o opatřeních přijatých k provedení relevantních částí tohoto Prohlášení;
(4) vyzývá Výbor ministrů, případně ve spolupráci se Soudem a při poskytnutí nezbytných mandátů příslušným orgánům, aby do konce června roku 2011 dále sledoval a prováděl opatření obsažená v tomto Prohlášení, která nevyžadují změnu Úmluvy;
(5) vyzývá Výbor ministrů, aby poskytl mandát příslušným orgánům k přípravě do června roku 2012 přesných návrhů opatření vyžadujících změnu Úmluvy, přičemž tyto mandáty by měly zahrnovat návrhy na filtrační mechanismus v rámci Soudu a studii opatření umožňujících zjednodušit změnu Úmluvy;
(6) vyzývá Výbor ministrů, aby během let 2012 až 2015 zhodnotil, do jaké míry provádění Protokolu č. 14 a Akčního plánu z Interlakenu zlepšilo situaci Soudu. Na základě tohoto zhodnocení je Výbor ministrů vyzván, aby před koncem roku 2015 rozhodl o nezbytnosti podniknout další kroky. Do konce roku 2019 je Výbor ministrů vyzván, aby rozhodl, zda se přijatá opatření ukázala být dostatečná k zajištění trvalého fungování kontrolního mechanismu Úmluvy nebo zda se jeví jako nezbytné podstatnější změny;
(7) žádá švýcarské předsednictví, aby předložilo toto Prohlášení a Akta z Konference v Interlakenu Výboru ministrů;
(8) vyzývá budoucí předsednictví Výboru ministrů, aby sledovala provádění tohoto Prohlášení.
|
