50 let od přijetí Evropské úmluvy o lidských právech

Rada Evropy věří, že lidská práva jsou univerzální, nedělitelná a podstatná pro všechny demokratické společnosti.

V zájmu ochrany těchto práv je činnost Rady Evropy zaměřena na:

• upevnění evropské solidarity prostřednictvím systémů účinné kontroly a ochrany - při zaručení respektu k jednotlivcům, jejich občanským a politickým svobodám a jejich sociálním, ekonomickým a kulturním právům;
• identifikaci nových ohrožení lidských práv a lidské důstojnosti;
• rozvíjení veřejného uvědomění a podporu výchovy k lidským právům ve školách, univerzitách i pro skupiny odborníků.

Podpis Úmluvy, Řím 4. listopadu 1950

V průběhu posledních padesáti let stanovily členské státy Rady Evropy lidská práva ve čtyřech základních dokumentech. Nejdůležitějším z nich je:

Evropská úmluva o lidských právech (ETS č. 5)

Je to mezinárodní úmluva, jejímž prostřednictvím členské státy Rady Evropy nalezly způsob, jak stanovená lidská práva a základní svobody zaručit všem, kdož jsou pod jejich jurisdikcí.

Byla podepsána v Římě 4. listopadu 1950 a vstoupila v platnost roku 1953. Původně byly k dohledu nad uplatňováním práv zaručených Úmluvou ustaveny dvě nezávislé instituce: Evropská komise pro lidská práva (1954) a Evropský soud pro lidská práva (1959).

V zájmu usnadnění řešení požadavků nové, větší Evropy bylo na Vídeňském summitu v roce 1993 rozhodnuto nahradit původní dvoustupňový systém novým Evropským soudem pro lidská práva.

Tento nový Soud se sídlem ve Štrasburku začal pracovat jako součást Rady Evropy
1. listopadu 1998.

CO všechno Úmluva zaručuje

Evropská úmluva o lidských právech a její protokoly zaručují:

právo
• na život, svobodu a bezpečnost jedince;
• na spravedlivý soud v občanskoprávních a trestních záležitostech;
• volit a kandidovat ve volbách;
• na svobodu myšlení, svědomí a náboženství;
• na svobodu názoru (včetně svobody hromadných sdělovacích prostředků);
• na vlastnictví majetku.

zákaz
• týrání a nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestání;
• trestu smrti;
• diskriminace při využívání lidských práv a svobod zaručených Úmluvou;
• vyhošťování vlastních státních příslušníků nebo odmítání jejich vstupu;
• hromadné vypovídání cizinců.

PROČ je Úmluva tak významná?

Úmluva je první úspěšným pokusem o zabezpečení ochrany řady práv a svobod uvedených ve Všeobecné deklaraci lidských práv přijaté OSN v roce 1948.

Stala se v celém světě vzorem pro ostatní systémy, jmenovitě i pro Americkou úmluvu o lidských právech.

Je jediným stálým a nezávislým kontrolním mechanismem v Evropě, který zabezpečuje, že státy respektují široký okruh základních práv (především občanských a politických).

Význam Úmluvy je nejen v šíři práv, která obsahuje, ale i v ochranném aparátu vybudovaném ve Štrasburku pro rozhodování o ohlášených porušeních těchto práv a pro zabezpečení dodržování závazků vyplývajících pro státy z této Úmluvy.

Státy, které jsou smluvními stranami Úmluvy, jsou povinny zajistit každému pod svou jurisdikcí, bez ohledu na pohlaví, rasu, národnostní či etnický původ, atd., aby mohl užívat lidská práva a svobody chráněné Evropskou úmluvou o lidských právech.

JAK systém pracuje?

Na prvním místě musí systém pracovat na národní úrovni. Každý členský stát musí zajistit, aby každý jednotlivec pod jeho jurisdikcí mohl užívat tato práva.

Pokud toto základní zabezpečení nefunguje, může za určitých podmínek kdokoliv podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Státy rovněž mohou podávat stížnosti na jiné státy.

Jurisdikce Soudu je závazná pro všechny signatářské státy Úmluvy. Stálým sídlem Soudu, který se zabývá všemi fázemi projednávání případů, od předběžného přezkoumání stížnosti až po vydání rozsudku, je Štrasburk.

Soudci jsou voleni Parlamentním shromážděním Rady Evropy a jsou zcela nezávislí. Stížnosti zaslané Soudu jsou nejprve posouzeny Výborem tří soudců, který rozhodne o jejich přípustnosti k vlastnímu projednávání.

Aby stížnosti byly přijatelné, musejí žadatelé prokázat, že vyčerpali všechny opravné prostředky dostupné ve státě, v němž k údajnému poškození došlo, a žádost podat do šesti měsíců od konečného rozhodnutí soudu nebo věcně příslušné instituce tohoto státu. Případy, které nejsou jasně doloženy, budou už v této fázi z projednávání jednomyslným rozhodnutím Výboru vyřazeny.

CO bývá předmětem stížností?

Jednotlivé stížnosti na nedodržování Úmluvy se týkají širokého okruhu témat, jako např. používání tělesných trestů, omezování svobody mentálně postižených, práv uvězněných, vojenských a profesních kázeňských řádů, nevyhnutelnosti a délky soudních postupů, odposlouchávání telefonů, zákonů týkajících se homosexuálů, svobody tisku, otázek péče o děti, práva na opětovné spojení rodin nebo otázek deportace.

JAK je stížnost vyřizována?

Když je podání prohlášeno za přípustné, Soud vyzve strany, aby se pokusily o smír. Pokud to není možné, dojde k veřejnému slyšení. Soud může zasedat jako Senát o sedmi soudcích nebo ve výjimečných případech jako Velký senát sedmnácti soudců.

Rozsudky jsou vyhlašovány na veřejném zasedání Soudu a není proti nim odvolání.

Rozhodnutí Soudu jsou konečná a pro zúčastněné státy závazná. Vykonání rozsudku znamená pro členské státy nejen odškodnění stěžovatele, který vyhrál spor, ale i zajištění, aby se podobné porušení lidských práv nemohlo v budoucnosti opakovat.

JAK jsou rozsudky vymahatelné?

Úkolem výboru ministrů Rady Evropy je monitorovat rozsudky Soudu. Tím se zajišťuje, aby státy přijaly zásadní opatření, nezbytná pro zabránění dalšímu porušování lidských práv (např. změny legislativy, precedenční zákony, pravidla a postupy, budování dalších věznic, jmenování nových soudců).

Tím je také zajištěno, že se stěžovateli dostalo spravedlivé satisfakce přiznané Soudem nebo, v určitých případech, byla přijata jiná konkrétní opatření pro zajištění plné satisfakce (např. obnovení projednávání případu, zrušení zákazu vycestování nebo zrušení rozhodnutí o konfiskaci, vymazání policejního záznamu, vydání povolení k pobytu, apod.)

Pokud je stěžovatel přesvědčen, že nedostal přiměřené odškodnění, může se obrátit na Výbor ministrů.

Další tři základní Úmluvy

Evropská sociální charta (ETS č. 35) je analogií Evropské úmluvy o lidských právech v oblasti ochrany sociálních a ekonomických práv. Zaručuje taková práva jako je právo na práci a odbornou přípravu, na spravedlivé pracovní podmínky a odměnu za práci, na členství v odborech, na sociální a lékařské služby a sociální jistoty. Revidovaná sociální charta z roku 1996 (ETS č. 163) posiluje zásadu rovného postavení žen a přiznává práva v dalších oblastech, jako např. právo na důstojné bydlení. Uplatňování Charty je mezinárodně kontrolováno.

Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání (ETS č. 126) stanovuje doplňující ochranu pro uvězněné a vzaté do vazby, kteří by se mohli stát obětí týrání nebo nelidského či ponižujícího zacházení. Výbor má právo navštěvovat místa, kde úřady mohou držet osoby ve vazbě - věznice, vazební věznice pro mladistvé, policejní stanice, vojenské ubytovny, psychiatrické léčebny, apod. Úmluva zjišťuje, jak se zachází s lidmi zbavenými svobody, a navrhuje doporučení pro posílení jejich ochrany.

Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (ETS č. 157) je prvním právně závazným multilaterárním nástrojem pro všeobecnou ochranu národnostních menšin. Do praxe se uvádí prostřednictvím vnitrostátních zákonů a programů. Úmluva stanovuje zásady závazné pro státy, které ji ratifikovaly. Jde především o rovnost před zákonem, přijímání opatření k zachování a rozvíjení kultury, zachování identity, náboženství, jazyka a tradic národnostních menšin, zajištění přístupu do hromadných sdělovacích prostředků, svobodné, pokojné kontakty mezi příslušníky národnostních menšin, kteří legálně žijí v různých státech.

Pro svou realizaci Úmluva stanovuje postup, který dává Výboru ministrů právo, aby za pomoci sboru poradců zhodnotil, jak je uváděna do praxe.

CO dále dělá Rada Evropy pokud jde o lidská práva?

Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) bojuje proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a dalším typům nesnášenlivosti ve všech členských státech a upevňuje v tomto směru právní a politické záruky. Komise vyhodnocuje účinnost všech existujících národních i mezinárodních opatření s ohledem na jejich případné zpřísnění a stimuluje přiměřenou úroveň činností.

Podpora rovnosti žen a mužů je integrální součástí zajišťování lidských práv. Rada Evropy má řadu iniciativ, které se snaží zamezit obchodu s lidmi pro sexuální využití, potírat násilí páchané na ženách, zajistit - pokud možno - vyvážené zastoupení žen a mužů v politickém a občanském životě a podporovat hlavní směry uplatňování rovnosti pohlaví ve všech oblastech života společnosti.

Svoboda projevu je základním kamenem demokratické společnosti. Kromě soudní ochrany tohoto základního práva v Evropské úmluvě o lidských právech, se Rada Evropy snaží rozšířit oblasti svobody projevu a informací hromadných sdělovacích prostředků přijetím právních a metodických postupů pro ověřování těchto svobod. Práce na vytváření standardů doplňují informační a výcvikové aktivity, jak pro úředníky státní správy, tak i pro mediální odborníky.

Komisař pro lidská práva

Úřad Komisaře pro lidská práva byl vytvořen v roce 1999. Komisař odpovídá za rozšiřování výchovy k lidským právům a pozornost členských států této sféře, jakož i za zajištění plného, účinného respektování dokumentů Rady Evropy jako jsou úmluvy, doporučení a rezoluce přijaté Výborem ministrů. Komisař nemá přímou právní moc, avšak podává návrhy a informace o ochraně lidských práv a předcházení jejich porušování.

Rada Evropy ve zkratce

Rada Evropy, politická organizace založená v roce 1949, svými činnostmi podporuje demokracii a lidská práva na celém kontinentu. Kromě toho zajišťuje vypracování společných postojů k sociálním, kulturním a legislativním problémům ve svých členských státech. (stav k dubnu 2000)

Albánii, Andoře, Belgii, Bulharsku, České republice, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Gruzii, Chorvatsku, Irsku, Islandu, Itálii, bývalé Jugoslávské republice Makedonii, Kypru, Lichtenštejnsku, Litvě, Lotyšsku, Lucemburku, Maďarsku, Maltě, Moldavsku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Ruské federaci, Řecku, San Marinu, Slovenské republice, Slovinsku, Velké Británii, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Turecku a Ukrajině .

Pro další informace laskavě kontaktujte:

Human Rights Information Service
Council of Europe
F- 67075 Strasbourg Cedex
Tel: +33 (0)3 88 41 20 24
Fax: +33 (0)3 88 41 27 04
E-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
Internet:http//www.humanrights.coe.int
http//www.coe.int